DEN „D“

Vzhůru jsem už ve čtyři, jdu si zaběhat, abych přišla na jiné myšlenky a trochu mi to uteklo. Na osmou jedu na úřad, potkávám se se známým, takže nám to čekání na začátek utíká. Instruktor od nás vybírá peníze a já konečně podepisuju přihlášku do autoškoly ;))

Chvíle čekání a brzy už sedíme u počítače, dáváme si na rozehřátí cvičný test a pak už jedeme naostro! Musím však říct, že mě trochu rozhodila informace o možnosti sebrání řidičáku, pokud test neudělám. Nad touhle variantou jsem se vůbec nezamyslela ;)

No nic, za deset minut je hotovo a můžu si oddychnout. První třetina je úspěšně za mnou. Jedu domů a vyčkávám na telefon od instruktora. Nejdříve musí dovézt svoji motorku na cvičák a pak se stavit pro mě. Proti avizovanému času má 20 minut zpoždění. S tím jaký je provoz a rozkopaná půlka města (a známe svý lidi), tak mě to ani nepřekvapuje. Sice je zkouška od jedenácti, ale nevadí, že teprve deset minut po jedenácté sedám na motorku a jedeme na cvičák. Bez telefonu, s vestou bez „L“ ka. Situace si prostě vyžaduje jednoduchá a rychlá řešení ;)

Kolega už vytlačil motorku z garáže, začíná s její přípravou před jízdou a pomalu jde na to. Je trošku nervózní a na jízdě je to znát. Doufám, že já svoje nervy udržím a bude to v pohodě. Už ta jízda na cvičák byla fajn.

Nastává moje chvíle! O motorce toho prý vím dost, takže můžeme začít – rozjedu se rychlostí chůze komisaře. Nejde zbytečně rychle? Já to umím spíše dost pomalu! ;) Dám si otočku o 180° , 4x se rozjedu a zastavím se střídáním levé a pravé nohy, plynule navážu na pomalý slalom a osmičku. Osmička se mi daří a můžeme přejít k rychlým částem zkoušky. Jde to jako po másle, to jsem nečekala! Rychlý slalom taky na první pokus a už mi zbývají jen brzdy na přesnost a krizové brždění. První pokus na přesnost mi hodně ulítne. Jsem přemotivovaná a vyrazila jsem poměrně velkou rychlostí. Komisař mě uklidňuje a před dalším pokusem mě krotí i instruktor. Vyšlo to! Pak už jen ukázat krizové brždění a je to za mnou! Neuvěřitelný, tolik jsem se toho bála a za pár minut je hotovo. Komisař si potřebuje skočit aspoň na polévku, když od rána nejedl, takže sundávám vestu, bundu, povídáme s instruktorem a vymýšlíme kudy asi pojedeme. Tentokrát jedu první já.  Strčím telefon do přilby a jdeme na to. Soustředím se jako nikdy, nezapomenout blinkry, koukat, kde co může vyjet, přednosti zprava,…. Ale už se cítím uvolněně, vím, že mám test, cvičák a hlavně jedu na svém biku!

Trochu mě rozhodí řidič sporťáku, který i přesto, že vidí oranžovou vestu s „L“kem a auto autoškoly, tak neváhá a hned na výjezdu z kruháče (i přes můj levý blinkr, protože se chystám do odbočovacího pruhu) mě přes plnou čáru a začínající odbočovák předjíždí. Kdo nezažije, neuvěří, ani nepochopí. Nestihla jsem ani sprostě zanadávat (to by se kluci v autě asi pobavili), protože jsem se soustředila na auta z protisměru a hezky jsem si to na jedničku dojela tak, abych mohla odbočit bez zastavení. To mi udělalo radost a opět posílilo mé sebevědomí.  Na další křižovatce jsem se rozjela do kopce s pomocí zadní brzdy a teď už prý naviguju já. Budeme se vracet ke garáži, kde KAWA nocovala, aby byla blízko, a oni si pak už sami dojedou zase na cvičák pro kolegu. Blinkr, brzdy, podpis, prospěla jsem!

YESSS!!!!!!!!!!!!!!!!

Nechce se mi ani věřit, ale je to tam! Radost nesmírná, jdu na nákupy, připravit něco na večer a netrpělivě čekám, až se přítel vrátí, abychom mohli slavit :)

LADÍME FORMU

Ráno prší, jízdu domlouváme opět na 18tou hodinu. Mezitím drtím testy, co to jde. Ministerstvo dopravy má své a k tomu souhrnný soubor otázek. Ten jsem projela celý – 856 otázek. A teď už jen ladím testy, abych se udržela v pozornosti.

Odpoledne se jdu seznámit se zkušebním komisařem, podepíšeme konečně dohodu o půjčení KAWY jako zkušebního vozidla autoškole.  Snaží se mě uklidnit, ale nevím, jestli se mu to úplně povedlo. Není zrovna zastáncem dělat si hned papíry na  velkou motorku.  Ale prý záleží, co předvedu u zkoušky, rozhodně mě nehodlá nějak potopit. Pocity lehce  smíšené, ale už se nemohu dočkat zítřka, až to bude všechno za mnou. Nemyslím na nic jiného, než kdy a kam jet trénovat, kolik testů ještě bude potřeba a tak.

Navečer se scházíme na cvičáku, beru kuklu, přilbu s interkomem – a je to tady! Začne to na mě mluvit španělsky, italsky, spravit to neumíme, takže změna. Beru svoji přilbu, s instruktorem si zavoláme, dám si telefon pod přilbu a jedeme! Jízdu si užívám. Za prvé už není moc provoz a hlavně jedu sama a na své KAWĚ. Je to velký rozdíl. Projíždíme si možné trasy, které mě asi čekají zítra. Na cvičáku si ještě dávám slalom a osmičku a jedeme domů. Už se ani neučím, bylo toho za posledních pár dní hodně. Hlavně se prý dobře vyspat a nervy nechat doma – to se jim to říká ;)

STÁLE DOKOLA

Tak jo, v 18,00 se sejdeme s přítelem na cvičáku – on mi přiveze motorku, já dorazím autem a pak už čekám. Instruktor má trochu skluz. Přijede ještě s jedním účastníkem autoškoly, který je poměrně dost nervózní. Nacvičujeme oba dva pomalé úkony, slalom, brzdění – tady jsem pochválena! U krizového brzdění z toho jde prý mráz po zádech, když je vidět, jak se zadní kolo zvedá do vzduchu! Se smíchem říkám, že jsem ráda, že já to nevidím, protože když jsem si pouštěla youtube a viděla, co to dělá s motorkou, tak mě z toho určitě nemrazilo – možná spíš strachy! ;)

Bohužel už není čas jet do města. Zítra už to určitě vyjde (prý)! To je tedy něco, abych nejela první jízdu sama s instruktorem za zády až při samotné zkoušce. Ani by mě to snad nepřekvapilo ;) Ještě si zkusím postavit Fazera na centrální stojánek – to se u zkoušky vyžaduje. Kluci odjedou a já jdu ještě kroužit, než přijede přítel. Pak si zkusím tlačení motorky do garáže. Kupodivu dost složitý úkol, motorka je těžká a je to tady zrovna do kopce. Dvakrát jsem zkusila a snad to půjde. Hurá domů a na testy!

TRÉNUJEME…A…. UŽ JE TO JASNÉ!

Odpoledne chceme jet jezdit, ale začne zase pršet! Takže vydržíme až do večera, kdy je lépe a něco málo přes hodinu jezdím rychlý slalom. Místo kuželů máme bidony naplněné vodou. Párkrát zkouším krizové brždění a nakonec ještě osmičku – dnes jí jezdím nějak rychle (takže se nevejdu do vyznačeného koridoru). Už je toho nějak hodně, končíme, za odměnu kafe na benzině a domů.

Potvrzeno, dnes v 16,30 opět na cvičáku.  Zkoušíme si pomalé věci. Tlačení motorky do garáže ne, protože jsem si tam už zaparkovala auto ;) Takže otočení o 180°, rozjíždění se na čtyřikrát, pomalý slalom, osmička a pak už zkoušení rychlého slalomu do zblbnutí. Párkrát brzdy a výhybný manévr. Myslím, že to  celkem jde. A konečně jsem se oficiálně dozvěděla od instruktora, že v pátek budu dělat zkoušku! Sice jsem na to už byla trochu připravená, ale stejně, takhle ofiko to vyzní úplně jinak. První dotaz byl, jestli si myslím, že to zvládnu? Měla bych ;) V pátek ať počítám s tím, že budu v osm ráno u městského úřadu a napíšeme testy. Pokud je zvládneme, čekají nás pak jízdy. Takže nedokáže přesně časově říct, bude to o zavolání na telefon. Večer se domluvíme na dalších jízdách.

A ty budou zítra v 18 hodin, sejdeme se opět na cvičáku a pojedeme i do města.

TĚŽKO NA CVIČIŠTI, LEHKO NA BOJIŠTI

Dnes jsem měla jezdit už od 7 hodin ráno. Těšila jsem se, poprvé sama na motorce a hlavně na své vlastní :) Jenže jsme se vzbudili do deště, který nepřestal snad celý den. Navečer jsme se s „panem učitelem“  domluvili, že se potkáme další den ráno v osm na cvičáku a zkusíme kužely. Takže opět nervozita. Žádné samostatné ježdění, budu muset předvést co umím. Jasně, chodím do autoškoly, kde mě to mají naučit. Ale to bych nebyla já – nechci tam být za pitomce co umí jet na motorce jen dopředu a už bych ráda něco předvedla.

V osm ráno jsem na cvičáku. Zkusíme si pomalou část – vyprávění o motorce a vedení motorky vynecháváme a jdu rovnou na pomalou jízdu, otočka o 180°, pomalé rozjíždění se střídáním jedné a druhé nohy na zemi, pomalý slalom a nakonec osmička. Kupodivu mi tady celkem jde.  Naučila jsem se jezdit se zadní brzdou, trochu vytočený motor a práce se spojkou. Instruktorovi prý stačí přední brzda. No nic, jedu si podle svého a stačí to. Terén tady není úplně rovný, takže to pomáhá, když se jede lehce z kopce.

Trochu narazíme při rychlém slalomu. Tady musím ještě zapracovat, trochu se přeci jen bojím. No, a když už mě to začne bavit, tak mi kužely bere a jede domů!!! Normálně mi sebral hračku! Mezitím si tam něco s přítelem šuškali a ten nevydržel, a na mé naléhání (rozuměj správně kladené dotazy) řekl, že další jízda nebude jen v úterý, ale i ve středu, ve čtvrtek a hlavně v pátek. A že s ním zřejmě v pátek nepojedu na Kokořínsko na domluvené kolo!!

Normálně mi domluvil, že budu v pátek dělat zkoušky!! Je to normální? Vždyť ještě nic neumím! Co testy?

Takže odpoledne jsme tady znovu a než začne pršet, tak si trochu procvičím slalom, brzdění a rozjíždění, ale musíme zmizet. Počasí nám moc nepřeje. Naštěstí to nejsem já, kdo cestou domů na motorce pěkně zmokne.

KAWA OFICIÁLNĚ ZKUŠEBNÍM VOZIDLEM!

KAWA je oficiálně zkušebním vozidlem!!!

Navečer opět trénujeme. Přítel mi rozestaví malý slalom a osmičku. A k mému úžasu tu osmičku jakž takž dávám. Chce to ještě o pár decimetrů upravit, ale není to taková hrůza, jak jsem si myslela. Trochu jsem se lekla, když jsem zatočila řídítky opravdu nadoraz. Ale má to tu výhodu, že se do toho člověk opře, jede to daným směrem a je jen potřeba si korigovat otáčky, aby motorka nespadla. Já se to snad i naučím!! Kéž by. Už se nemůžu dočkat, až to bude celé za mnou. Stále přemýšlím o tom, jak jezdit, na kole dělám blbosti, cestou do práce se různě vyhýbám a kličkuju – simuluju si to, co mě čeká na motorce. Každou chvilku v telefonu hledám testy ministerstva dopravy a do zblbnutí koukám na otázky,….

POPRVÉ SAMA?

Celý den trochu ve stresu, že dnes pojedu v rámci autoškoly sama. Dojedeme s přítelem na pátou na místo. Pětistovka nikde a jedeme opět s instruktorem společně. No, nevadí. Dnes mi to i celkem jde. Jen na konci trénujeme rozjezd do kopce a tam mi to dvakrát chcípne. Ono se taky rozjíždět s tak velkým chlapem za mnou. Vím, stále to opakuji, ale to si každý musí vyzkoušet. Je to obrovský rozdíl. Pak to hodím třikrát na velký stojánek, setřu pot z čela a můžeme zase jet. Večer ještě bereme Kawu a chvilku kroužím na place. Potkáváme konkurenční autoškolu, která tam trénuje – ta osmička mi připadá dost malá a rychlost motorky na přesnost brždění zase moc velká!! To bude ještě mazec!

Dnes jsem si došla na úřad, abych měla zapsanou Kawu jako zkušební vozidlo do autoškoly. Zítra si mám vyzvednout doklady, pak sepíšeme dohodu s autoškolou, předají se papíry komisaři a v sobotu první jízda v rámci autoškoly, kdy pojedu sama s autem autoškoly v zádech a navíc na své vlastní motorce!

ZASE SPOLEČNĚ?

Neměla jsem s sebou kuklu, takže mě čeká opět společná jízda  (kdyby mi to někdo řekl, tak si ji vezmu, že?! Zatím jsem se jí nenaučila nosit. Stačí, že i tak to nevypadá nějak extra, když si sundám přilbu, ale jako člen nějakého komanda taky vypadat nemusím;) ). Jde o to, že přilbu s interkomem půjčuje autoškola a před chvílí s ní někdo jezdil, takže bez kukly ani ránu.

Projíždíme si opět město. Dnes je tady extrémní provoz, do toho teplo, každou chvíli někde stavím (je potřeba cosi vyřídit, něco předat ap). Otáčím se na rozkopané silnici, rozjíždím se z parkoviště na stopce na kopce – zajímavá zkušenost ;) Byla to výživná jízda!

Večer jdeme ještě jezdit s KAWOU. Kroužím si veliké osmičky na dvojku a přijde mi to fajn. Už se na tom i lehce nakloním, jedu kam koukám – funguje to!

Postřeh: koukat na youtube však není vždycky ta nejlepší volba! Když shlédnu video, kde Míra Lisý (několikanásobný mistr republiky v Trialu, kaskadér apod.) zkouší osmičky a slalomy, které se jedou u závěrečných zkoušek, a říká, že mu to přijde docela složité, tak to mě úplně nenaladí. Kdo jiný už by to měl v pohodě zmáknout?

DALŠÍ JÍZDA - FAZER

Zvláštní – čekáme na jízdy dva. Brzy se ukáže, že jsme opravdu dva na jednoho učitele. Normálně má přednost dáma, ale protože jde kluk zítra ke zkouškám, tak mám smůlu a mám přijet za hodinku. No dobře, tak ještě hodinku stresu navíc nějak zvládnu ;)

O půl páté usedám na Fazera a frčíme opět do provozu. Dneska jedeme trochu jinou trasu. Zjišťujeme, že se mi líp zatáčí doleva než doprava. Jdu krásně s motorkou, lehce si ji nakloním. Ale ta pravá strana je nějaká divná. Mám trochu i pocit, že to bude tím, že za mnou sedí stokilovej chlap! Ještě prý tak tři jízdy se mnou pojede a pak už bych mohla sama. I když zrovna dnes mu tam jedna žákyně lehla s motorkou před barákem. Hlavním problémem bylo, že neudržela motorku, když zastavila, protože stála tak tak na špičkách. Což musím říct, že je u mě dobrý. Ale už se těším, až vyzkouším tu svou. Potřebuju vypilovat pomalou jízdu a trochu ty zatáčky. I když mi to moc nedoporučoval. Ať moc neblbnu a nelehnu s tím a nepřivodím si zranění kotníku / kolene. Dojedeme zpátky, zkusím si to postavit třikrát na velký stojánek – je to tedy dřina, ale už to nějak jde. Pak odtlačím motorku pod stříšku, Bože, to je ale těžká kráva. Hotovo, snad to při zkouškách půjde

A JAK JSEM VYBÍRALA MOTORKU?

Přítelův cesťák BMW K1300R je krásný, pohodlný, ale samozřejmě moc VELKÝ a SILNÝ!

  

Zaměřili jsme se na motorky s obsahem 650 cm3. Přítel mi poslal odkaz na stránky Kawasaki a tam jsem ji uviděla!

Kawasaki ER-6N– parádní motorka, krátká, dobře ovladatelná a design jako pořádné žihadlo. Mám dojem, že by mi mohla slušet.

No uznejte, to nevypadá jako motorka pro úplného začátečníka! ;)

53kW, 649 cm³, dvouválec, zátah odspoda

O víkendu přijel známý s novou motorkou HONDA CB1000R  - už mnohem menší než BMW, ale pro mě stále vysoká – chce to ještě o kousek nižší, abych měla pořádnou stabilitu, když někde zastavím. A ač na to nevypadala, tak obsah měla cca 1000 cm³. Design super, tak jsem hned mrkla na Hondu CB 500X - vypadá taky skvěle!  Ale výkon pouze“ 35kW, takže nic pro mě ;))

(Původně jsem psala o CB1000 a vynechala Rko – na písmenkách prý dost záleží, ta bez Rka je úplně jiná a stará motorka! To samé platí u Kawasaki – píšu, že nová je krásná. Ale nová ER6N je někde z roku 2016 a nahradila ji Kawasaki Z6xxx.

A sedlo? Tak Honza CB1000R má sedlo cca 825mm, KAWA ER6n 785 mm a moje 765mm. Poslední verze KAWA ER6N má výšku 805mm. Tak to jen pro upřesnění, kdyby někoho zajímalo pár technických detailů).

KAWA už byla ale pevně zachycená v mozkových závitech a hledání na motorkari.cz bylo jasné – ER-6N. Nová je krásná, o tom žádná. Myslím, že mě jako začátečníkovi bude starší bike stačit. Nerada bych oplakávala šrámy na nové motorce způsobené moji začátečnickou nerozvážností.

To jsem ještě netušila, že bych oplakávala šrámy i na té starší!! Vyhlédla jsem si Kawu z roku 2006, najeto 19.441 km, snížená! Líbí se mi. Kontaktuji paní a domlouváme se, kdy se přijedeme podívat.

MOJE KAWASAKI ER-6N

Po práci opět jedeme směr Slaný – potvrzujeme si s paní, zda máme ověřenou plnou moc, hotovou evidenčku a spoustu dalších drobností.

Přivítá nás těhotná paní a její bratr. Kolem běhá spousta dalších malých dětí. Je evidentní, že tady není čas jezdit na motorce a proto ji prodávají, aby jen tak nestála v garáži. Zkontrolujeme si, co se dá – řetězovku, vidlici, řízení. Vše krásně chodí, je čisté, suché. Líbí se mi čím dál víc. Dokonce si ji můžeme i projet. Je rozhodnuto a já jsem znovu zamilovaná. Škoda, že na ni nemůžu odjet sama ;) Podepisujeme kupní smlouvu, předávám peníze a jedem zpátky. Já v autě :(  přítel na mé KAWĚ. Ale kochám se aspoň jeho jízdou (když za to zrovna nezatáhne a nepředjede pár auta, která jak pak předjíždím asi na 20ti kilometrech) a hlavně zvukem, ta motorka je vážně skvost :)

Vezeme ji rovnou mechanikovi na kontrolu (já mám vlastního mechanika?? – už asi ano). Koukne na olejový filtr, brzdovku, chladicí kapalinu, olej ve vidlici, vymění mi řídítka za trochu širší,  Za 2-3 dny si můžeme přijet. Nechce se mi s ní vůbec loučit, líbí se mi čím dál víc a těším se, až na ní poprvé sednu a konečně se projedu!!!!!!